Který člen pro skoda germany

Jaké zbraně vyráběl český koncern Škoda pro Němce za druhé světové války?

Nejprve je třeba jasně vzít v úvahu dva body. První je, že koncern Škoda byl od dob Rakouska-Uherska silným arzenálem a zahrnoval 857 továren pro nejrůznější účely. Současně se vyrobené zařízení prodávalo po celém světě, včetně SSSR.

A za druhé, že poté, co se Česká republika stala „Protektorátem Čechy a Morava“, přišla do všech těchto továren německá správa a byly zařazeny do koncernu Hermann Goering. Škodovky proto ve válečných letech nesly nejen označení „Škoda“, ale také označení „Hermann-Göring-Werke“.

Podle různých zdrojů je známo, že teprve v roce 1940 Německo dostalo od protektorátu dodávky výstroje a zbraní pro přibližně 35 divizí. Podle historika Jurije Nersesova dostali Němci 1 400 000 pušek a pistolí, 62 000 kulometů ZB-26 a ZB-53. Asi 4 000 děl a minometů, včetně 2 000 37 mm a 47 mm protitankových děl, 275 150 mm a 152 mm děl a 23 305 mm minometů, které byly také použity k ostřelování Leningradu. Ve skutečnosti bylo vybaveno 15 divizí Wehrmachtu. V roce 1941 zajišťovaly tanky Škoda 25 % vozového parku německých tankových divizí 1. sledu, 26 % všech nákladních automobilů a 40 % ručních zbraní Wehrmachtu.

Navíc za války podle německých zdrojů

No a konkrétně Škodovky vyráběly:

Průzkumný tank Škoda T-15 (38t nebo Pz.Kpfw.38(t). Vyzbrojený 37mm kanónem dokázal odolat téměř všem raným sovětským tankům kromě T-34 a KV. Celkem bylo vyrobeno 1480 kusů. A vyráběl se až do roku 1943. A poté se na jeho podvozku začala vyrábět samohybná děla třídy „stíhač tanků“.

Stíhač tanků „Hetzer“ (Sd.Kfz.138/2) založený na Pz.Kpfw.38(t). S 75 mm a 105 mm dělem na nejnovější modifikaci. Celkem bylo vyrobeno 2827 (dle jiných zdrojů 2584) samohybných děl. Některé z nich jsou na ChDK. Na základně Hetzer vyrobily české podniky dalších 20 plamenometných tanků, 30 samohybných děl se 150 mm dělem a 170 obrněných vozidel.

Závod Škoda v Plzni a závod Mürz Zuschlag-Bohemia v České Lípě vyráběly obrněné transportéry Sd.Kfz 251/1 (hlavní modifikace Ausf.C a Ausf D). Celkem bylo vyrobeno 15 252 obrněných transportérů.

Škodovky také montovaly několik typů polopásových dopravníků-traktorů. Včetně: 3 500 – Sd.Kfz.10, 5 000 – Sd.Kfz.11,

Auta. Včetně benzinových nákladních vozů Škoda řady 100, 150, 254, 256, 706D (nosnost 7 tun) a dieselových 6ST6, 6VD a dalších. A také osobní auta.

Existují také informace, že továrny Škoda vyráběly MeBf 109G-6, Bf 109G-14, stíhačky FW189 (rám) a dokonce i proudový letoun ME-262. Ale to je pochybné. S jistotou se ví, že byly vyrobeny v Československu po válce a pouze v jednotlivých exemplářích. Ale komponenty v českých továrnách byly vyrobeny přesně a poměrně kompletní sortiment. Je však možné, že nějaká montáž byla provedena v posledních dnech války. Alespoň do 5. května 1945 fungovaly Škodovky.

Dešifrování SPZ: Německo

Zajímají vás pravidla, kterými se řídí systém německých registračních značek? Chcete vědět, jak ji utvářela historie? Nebo kolik stojí personalizovaný talíř v Německu? Přečtěte si náš článek a dozvíte se to!

V tomto díle našeho seriálu Dešifrování poznávacích značek obracíme svou pozornost na Německo, zemi dálnic bez omezení rychlosti (a slavnou dálniční policii Cobra 11), domov několika automobilek a rodiště legendárního Brouka.

DA na fotografiích vozů s německými SPZ je odkazem na sídlo německého importéra ŠKODA ve Weiterstadtu, což je okres Darmstadt.

Poznávací značky se v Německu používají od roku 1906. První verze systému, na kterou jsme dnes zvyklí, byla zavedena ve Spolkové republice Německo v roce 1956 (tedy v západním Německu jako dříve). Tehdy systém počítal s potenciálním sjednocením Německa „rezervací“ určitých písmen a kombinací pro východoněmecká města a regiony, např. písmeno L bylo vyhrazeno pro Lipsko. Je zajímavé, že tato víra, že jednoho dne dojde ke sjednocení, se v západním Německu v průběhu času zdánlivě vytratila, o čemž svědčí skutečnost, že v roce 1977 bylo písmeno L předáno novému městu Lahn (o kterém jste pravděpodobně nikdy neslyšeli). protože existoval jen dva a půl roku, než byl tento pokus o reorganizaci místní správy zvrácen) a nakonec do okresu Lahn-Dill v Hesensku. Jakmile došlo ke znovusjednocení Německa, písmeno L bylo „vráceno“ Lipsku a Lahn-Dill místo něj dostal zkratku LDK.

Jednou ze zvláštností německého systému je zavedený proces vydávání registračních značek. Dopravní úřad vám sám nevydá tabulku, ale doklad s registrační značkou vozidla, která vám byla přidělena. V blízkosti úřadu pak bývají soukromé podniky, které na počkání vyrobí SPZ s vaším registračním číslem (vyrobení tabulek může stát asi 30 EUR, i když zpravidla čím dále od úřadu jdete, levnější cena). Své tabulky pak odnesete zpět úřadu, který po zaplacení registračního poplatku nalepí kontrolní nálepku vozidla a nálepku spolkové země. Nyní vlastníte platné SPZ.

Standardní německé poznávací značky používají černý tisk na bílém pozadí. Vlevo je modrý pruh s hvězdami Evropské unie a německým kódem země. Registrační číslo může mít až osm znaků, které jsou vizuálně rozděleny do tří shluků. První jedno až tři písmena označují město nebo okres, kde byl vůz registrován. Obecně platí, že čím lidnatější město nebo okres, tím kratší zkratka. Například Berlín je označen písmenem B, Mnichov M a Frankfurt F. Důvod je zcela praktický – čím kratší je první část registračního čísla, tím více znaků (a tedy kombinací) je k dispozici pro ostatní účely. Za shlukem označujícím město/okres následuje kontrolní nálepka vozidla a nálepka spolkové země a poté kombinace jednoho nebo dvou písmen a jedné až čtyř číslic tvořících jednoznačnou identifikaci tabulky. Díky tomuto formátování je velmi důležité při zapisování čísla správně oddělit písmena označující město/okres od náhodných písmen. Například S KO 1895 není totéž jako SK O 1895, protože S označuje Stuttgart, zatímco SK je okres Saale v Sasku-Anhaltsku.

Stejně jako v jiných zemích německý systém umožňuje německým motoristům získat personalizované tabulky, i když možnosti jsou značně omezené. Mohou si vybrat pouze znaky tvořící jednoznačný identifikátor, tedy maximálně posledních šest znaků. Na druhou stranu se toto omezení odráží v ceně, kosmetické talíře stojí pouhých 10.20 EUR (plus 2.60 EUR za online rezervaci, kde je to vhodné). Existují dvě podmínky: vybraná kombinace nesmí být již zaregistrována a nesmí být zakázána.

Seznam zakázaných kombinací je delší než v jiných zemích kvůli pohnuté historii Německa. Kromě „konvenčního“ zákazu hrubých, urážlivých a nadávek jsou zakázány také kombinace spojené s německou nacistickou minulostí.

Kromě standardního formátování SPZ popsaného výše má Německo také řadu specifických formátů. Například elektromobily a plug-in hybridy, které mají minimální dojezd 40 km pouze na elektřinu, dostávají místo poslední číslice písmeno E. Písmeno H na konci SPZ naopak značí, že se jedná o auto veterána (konkrétně jde o vůz starší 30 let, který je víceméně v původním – a velmi zachovalém – stavu ). Vozidla automobilů, které používají osoby zastávající nejvyšší německé státní úřady, mají své speciální formáty. Například německý prezident používá číslo 0 1, kancléř 0 2 a ministr zahraničí 0 3. Registrační čísla policejních vozidel začínají na BP (Bundespolizei, tedy spolková policie) a vojenská vozidla poznáte podle toho, že mají místo modrého pruhu EU německou vlajku a jejich registrační číslo začíná velkým Y.