Co dokáže Niva proti Škodě?

Chevrolet Niva, Ford Fusion, Škoda Yeti – šance dobýt městské závěje

Kvalita úklidu ulic v ruských městech do značné míry určuje naši potřebu aut, která jsou sjízdnější než běžné městské sedany a hatchbacky. Kolesa.Ru testovala tři ne nejdražší a ne největší auta, jejichž design – byť v různé míře – zahrnoval schopnost cítit se jistěji na nečistých ulicích i mimo město – ve vyjetých kolejích a závějích.

Samozřejmě srovnávat Fusion, Nivu a Yeti mezi sebou a určovat ty nejlepší podle obvyklých měřítek je zcela nesprávné. Škoda je mnohem novější a mnohem dražší než ostatní, Chevrolet je cenově nejdostupnější a vůbec ne výkonný, Ford už vůbec není crossover ani SUV.

Ale nezkoušeli jsme porovnávat v klasickém testovacím smyslu. Jednoduše jsme zhodnotili, do jaké míry zvýšená světlá výška (Fusion) spojená s pohonem všech kol (Yeti) a podřazování a uzávěrka centrálního diferenciálu (Niva) usnadňují letošní zimu jízdu ve městě i mimo město.

Ford Fusion. 1.6 100 koní 2WD

Fusion je již podle standardních automobilových standardů zastaralý, ale v Rusku stále zůstává respektován a relevantní. Hatchback kombi se zrodil z minulé generace Fiesty, ale vedle své elegantní moderní verze působí jako mimozemšťan z dávné minulosti. Samozřejmě: vždyť Fusion se narodil v roce 2002!

Fusion navíc loni koupilo více než 3 Rusů a Fiestu necelá tisícovka. To, co dělá Fusion v Rusku stále populární, je jeho rozumná cena (od 300 491 rublů), vysoká světlá výška (800 mm) a vzhled malého SUV.

Fusion má prostorný interiér (vpředu i vzadu), měkkou polymerovou palubní desku, pohodlný tříramenný volant a přehledné, i když dost nudné přístroje. Jeho sedadla jsou ale příliš měkká, zvuková izolace propouští do kabiny více hluku, než bychom si přáli, a ve výsledku tak například řízení Fusionu po Ring Road není vůbec takové potěšení jako ve městě.

Fusion váží něco málo přes tunu, takže 1.6litrový motor o výkonu 100 koní na něj bohatě stačí. Motor dobře táhne v nízkých otáčkách a v nízkých otáčkách je auto docela peprné. Jenže na dálnici už dynamika sportovní není. A ovladatelnost také: při zvýšení rychlosti se spolu s tím prudce zvyšují vibrace na volantu a se silným bočním větrem a vyjetými kolejemi se auto stále snažilo vyjet z přímého směru.

Chevrolet Niva 1.7 80 hp 4WD

Svého času byl tento konkrétní model „hlavní nadějí ruského automobilového průmyslu“. A i dnes je Niva s křížem na mřížce chladiče, která prošla restylingem, také docela populární. Na dveřích řidiče je štítek Bertone – slavné italské studio na designu opravdu zapracovalo. Obecně se Niva nikdy nepovažovala za ošklivou, ale pár italských přehmatů přišlo vhod. Změny nebyly převratné, ale znatelné. Mimo.

Uvnitř je vše jednoduché a řídké. Levný plast, velká, trochu chrastící tlačítka, vybledlý sdružený přístroj, řadicí páka mírně nakloněná k řidiči a poblíž – to je radost letošní zimy! – volič přepínání provozních režimů převodovky.

Na volnoběh není motor téměř slyšet a jeho chod lze určit podle mírně chvějící se řadicí páky. Ale po 2000 otáčkách do kabiny vytrvale proniká hukot. Převody se zasekávají snadno, bez námahy, zatímco rozdělovací převodovka vyžaduje aktivnější svalovou práci.

Samozřejmostí je výkon 80 koní. Nenechá mě se příliš pohybovat. Niva zrychluje a zrychluje pomalu, není konkurentem na trati. I když chybějící ABS a ESP už od touhy po bezohledné jízdě odrazuje. Hlavně v zimě.

Škoda Yeti 1.8 152 hp 4WD

Z našeho tria je Yeti nejmodernějším vozem a nedá se tomu říkat rozpočet. Přestože crossover Škoda bude skutečně stát méně než soupeři v segmentu jako Volkswagen Tiguan (testovací jízda čtěte zde) nebo Honda CR-V (testovací jízda čtěte zde), je jeden a půl až dvakrát dražší než její současní rivalové.

Yeti není auto „speciálně pro Rusko“, jako Chevrolet Niva. Bigfoot má ale také silné stránky, které oceňujeme. Například 1.2litrový turbo motor v základní verzi (za 729 000 rublů) a dobrá minimální výbava (2 airbagy, protiblokovací a protiprokluzové systémy, klimatizace, elektrická přední okna, 16palcová kola, vyhřívaná sedadla, el. zrcadla).

„Yeti“ je dobře sestavený a nevydává žádné cizí zvuky. Velmi prostorný interiér využívá příjemné materiály, k ergonomii nelze výtky. Jediné, co zklamalo, byl 1.8litrový motor s turbodmychadlem, který jsme si zpočátku pletli s atmosférickým – Yeti akceleruje nečekaně plynule a bez iniciativy. Čekali jsme více, tím spíše, že pohon všech kol je dostupný pouze s tímto motorem. Manuální převodovka je zde však vzorem srozumitelnosti a přístrojová deska má indikátor „ekonomického“ řazení, který pomáhá snižovat spotřebu paliva. Relevantní, ne?!

Díky naladění odpružení má Yeti neuvěřitelně hladkou jízdu; nerovnosti vozovky jsou zvládnuty těsně a bez zbytečného hluku. Ovladatelnost přitom nebyla ovlivněna a podvozek v reakci na natočení volantu poslušně a rychle následuje daný směr.

Co tedy budeme hodnotit? Prvním je chování vozu na zledovatělé nerovné vozovce, druhým je schopnost manévrovat v rozbředlém sněhu a parkovat u chodníku, třetím je schopnost pohybovat se po zasněžené, téměř neupravené vozovce, z nichž některé mají hluboké vyjeté koleje.

I na parkovišti jednoho z autobazarů Škoda Yeti se mi podařilo uvíznout doslova z ničeho nic. S jednou výhradou: vrstva sněhu byla rovnoměrná, 15-16 cm vysoká, Yeti se nezasekl, ale trochu se sklouzl a pak se „vypotácel“.

Kromě mírného nuceného zastavení Škodovky připravil první překvapení Chevrolet Niva. Stalo se tak, když po zledovatělé vozovce se zasněženou krajnicí jela tři auta a SUV z Togliatti, které vedlo, zpomalilo a v rychlosti asi 4 km/h odbočilo doprava. Místo toho se Niva. otočila o 180 stupňů! Řidič Fusion, který byl druhý, byl velmi překvapen, když zjistil, že je s Nivou od nosu k nosu.

Čekali jsme ale, že Ford Fusion jako první ze tří zastaví před sněhovými a ledovými překážkami. I když obecně se nakonec stalo toto: Fusion se opravdu zastavil, nebyl schopen ani poprvé, ani podruhé vylézt na zasněžené návrší (vzestup je podle našich odhadů 8-10 stupňů) za ním. Niva a Yeti, kteří tam bez problémů vzlétli. I když nutno přiznat, že podmínky na startu byly horší než kdy jindy – mělká říje a klasická „kaše“. Zhruba stejně jako to, co se objevuje ve městě na neuklizených krajnicích.

Forda zklamaly zimní pneumatiky bez hrotů a. spolujezdec, teprve po jeho vysazení Fusion ještě ubral překážku z akcelerace.

Samostatně stojí za zmínku malý „volitelný“ spoiler umístěný pod předním nárazníkem Fusion. Tento detail snížil „úhel náběhu“ vozu o několik centimetrů, které již mělo nejmenší světlou výšku ze všech tří. Je dobře, že byl vyroben pružný (i když byl lakován v barvě karoserie), takže zůstal „živý“ až do konce testovacího dne.

Vozidla s pohonem všech kol neměla v tomto místě problémy s průchodností terénem.

Jízda po zcela neuklizené vesnické trati, kde jezdí Pajero, Tuaregové a Cruisery všech typů a ročníků výroby, nevyžadovala pohon všech kol. Všichni byli házeni ze strany na stranu v souladu se směrem trati, ale žádné z aut nikde neuvázlo a obrat se jim bez problémů podařilo. Až na to, že Fusion a Yeti se občas otírali spodky o sníh uvnitř vyjetých kolejí.

Pro Nivu se tento den zjevně ukázal jako den vykládky – nemuseli jsme se ani dotknout páky převodovky. Společné dítě GM a AvtoVAZ bylo před stoupáním na zasněženou silnici zahanbeno pouze jednou – na druhý rychlostní stupeň upřímně slabý 1.7litrový motor odmítl táhnout auto nahoru a téměř se zastavil – pomohlo zapnutí prvního rychlostního stupně.

Tak. Jak jsme očekávali, zima měla nejmenší dopad na běžecké schopnosti Chevy Niva. Zdá se, že se na něm dá zaparkovat i na hromadě sněhu, která je vyložena na okraji města. Odpružení funguje optimálně na malých nerovnostech, kterými se to na zimních silnicích jen hemží. Jen je třeba dávat pozor na zledovatělém asfaltu – aktivní bezpečnostní systémy zde nejsou. Obecně platí, že pohyb ani po nezastavěném městě v SUV nečiní problémy. I když výkonnější motor by Nivě samozřejmě neuškodil: tam, kde se naskytne příležitost vyvinout rychlost, končí Chevrolet pozadu.

Jízda s pohodlnější Škodou Yeti je zábavnější a příjemnější: díky přesnému ovládání, dobré dynamice a samozřejmě ostražitým bezpečnostním systémům. Yetiho se nám nepodařilo „přistát“ ve „střední“ dráze, ale zapotili jsme se na udusaném mělkém sněhu, kde elektronika nedokázala nahradit tvrdé zámky. Ale ve městě, na nezametených krajnicích, auto fungovalo skvěle: snadno stoupalo, neklouzalo a jednoduše jelo na hladký asfalt.

Ještě před začátkem testu jsem se chtěl Fordu omluvit. Přesto se zpočátku jeho terénní schopnosti zdály být nejskromnější. A samozřejmě lehký (1 165 kg) Fusion s motorem o výkonu 100 koní ukázal, že „být SUV“ a „být jako SUV“ není totéž. Ford je na zimu ve městě jistě připraven, ale na sněhu pokulhává. Můžete s ní dojet k dači, pouze pokud podél silnice nejsou žádné stoupání a klesání (nebo jsou alespoň odklizené). A do města – i letošní zimy – se obecně hodí.

Škoda Octavia a Lada 4X4: klady a zápory vlastnictví dvou vozů

Už dlouho jsem chtěl mít dvě auta. Jeden na výlety po městě a na dálnici, druhý na výlety do terénu. A teď se mi splnil sen. Nyní mám Škodu Octavii a Ladu 4X4. První vůz je pohodlný a ideální do městského prostředí, zatímco druhý je určen pro použití v terénu. Ale je opravdu výhodné mít dvě auta pro různé účely, jak vám to řeknu v tomto článku?

Od roku 2008 jezdím s různými vozy: VAZ 2109, Renault Logan, Kia Rio, Škoda Fabia a Octavia. Takže top modelem na tomto seznamu je Octavia A7. Když jsem na něm jezdil v roce 2014, uvědomil jsem si, že to byla ideální volba. Moderní vzhled, výborná dynamika, ovladatelnost, ergonomický a kvalitní interiér, prostorný kufr. Univerzální auto, které umí všechno. Téměř všechny.

Jak už asi tušíte, Octavia neumí do terénu. Přesněji možná, ale následky pro ni budou nejhroznější. Může dojít k utržení nárazníku nebo poškození jiných částí karoserie. A vůbec, liftback s předním náhonem není určen pro jízdu v terénu.

Jelikož jsem fanouškem cestování mimo město a obdivování výhledů na hory, řeky a jezera, podíval jsem se zblízka na crossovery a SUV. Díval jsem se na Renault Duster, Nissan Qashqai, Kia Sportage a další. Ale všechny byly horší než Octavia v dynamice, ovladatelnosti a pohodlí. Kvůli tomu jsem se s tím autem nechtěl rozloučit. Navíc nový crossover stojí víc než ojetá Octavia. Chcete-li zakoupit nový crossover, musíte přidat nejméně 600 tisíc rublů. Proto jsem se rozhodl koupit ojetou Nivu jako druhé auto.

Díval jsem se na různé možnosti, ale mnohé byly ve zjevně špatném stavu. A jednoho krásného dne jsem našel víceméně živou Ladu 4X4 2010 za 335 tisíc rublů. Najeto při koupi bylo 50tis km.

O kladech a záporech Nivy jsem již psal v samostatném článku, takže se nebudu opakovat, ale řeknu jen jedno: Lada 4X4 je úplný opak Škody Octavia.

„Niva“ je extrémně nepohodlná a hlučná. Pomalu zrychluje a jednoduše není ovladatelný. Interiér vznikl už v 90. letech, takže o nějaké ergonomii nemůže být řeč.

Škoda Octavia je komfort, styl, dynamika, praktičnost a efektivita. Při řízení mám pocit, jako by bylo auto stvořeno pro mě. Sedadla příjemně obepínají tělo, všechny ovládací prvky jsou na dosah, okamžitá odezva na sešlápnutí plynového pedálu, ostrý volant a žádný vtíravý cizí hluk v kabině.

V terénu se ale Octavia ztrácí, zatímco Niva je ve svém živlu. Zde začínáte chápat účel každého vozu. Schopnost Nivy v terénu je vynikající: jízda v terénu a stoupání do kopců je snadné. Jízda s ním ve městě a po dálnici je ale mírně řečeno nepohodlná. Sedadla jsou nepohodlná. Chcete-li změnit rychlost, musíte se natáhnout dopředu a sklonit se. Neustálý hluk a kvílení rozdělovací převodovky unavuje.

Výhoda vlastnictví tak různorodých strojů je zřejmá. Pokud chcete jet do terénu, vezmete Nivu, potřebujete jezdit pohodlně po městě nebo po dálnici – Octavii.

Zápory

Nyní vám řeknu o nevýhodách vlastnictví dvou aut. Pokud jsem ve Škodě Octavii tři roky měnil jen oleje a filtry, tak v Nivě je vše jinak. Toto ruské SUV vyžaduje neustálou pozornost. Uvedu seznam nuancí, které se s autem staly za dva týdny:

1. V jednu chvíli začala do kabiny kapat nemrznoucí kapalina z kohoutku kamen. Vyměnil jsem ventil topení a problém byl vyřešen. Podle recenzí se problém může opakovat. Jedinou otázkou je čas. Oprava – 800 rub.

2. Vybila se baterie, musel jsem si zavolat taxi, abych si zapálil cigaretu a nastartoval auto. Ukázalo se, že generátor nezajistil požadované nabití, takže se baterie rychle vybila. Oprava generátoru – 2000 rublů.

3. „Niva“ je docela nenasytná. Průměrná spotřeba paliva je minimálně 10 litrů na 100 km. Ve městě – 12-13 litrů. To také zanechá otisk na rozpočtu.

4. Budete muset investovat do oprav odpružení a dalších prvků. Vyměňte silentbloky, těsnění rozdělovací převodovky, nápravové ložisko. Opravy budou stát 10-15 tisíc rublů.

5. Náklady na pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla jsou 4500 XNUMX rublů ročně, což není mnoho, ale také náklad.

Zdálo by se, že náklady na druhé auto nejsou tak vysoké. Zde však vyvstává další bod. Vzhledem k tomu, že auto potřebuje servis a opravu, ztrácím čas, úsilí a nervy.

Obvykle jsou vozy Lada servisovány v garážích za relativně malý poplatek. Přístup řemeslníků v těchto garážích ale zdaleka není takový, jako ve službách oficiálního prodejce. Osobně jsem se již v takových garážích setkal s hrubostí.

Zajímavý postřeh je, že když jsem kupoval náhradní díly na Nivu, často na mě mluvili odmítavě. Když jsem ale komunikoval s prodejci, jako majitel Škody Octavia byla komunikace poněkud jiná. Jestli je to náhoda nebo ne, nevím.

Závěry

Vlastnit dvě auta je drahé. Musíme opravit jedno nebo druhé auto. Na jednu stranu je to dokonce zábava, ale na druhou stranu ztrácím čas rutinními úkoly. Zvýšily se samozřejmě i výdaje, protože za Nivu se začalo utrácet více peněz než za Octavii.

Zatím budu dál sledovat Nivu. Ale spíš se přikláním ke koupi univerzálního auta, které umí trochu vyjet do terénu a bude pohodlné i v městském prostředí.

Mezi potenciální možnosti patří Volkswagen Tiguan, Renault Duster, Škoda Karoq, Kodiaq, Hyundai Tucson a Kia Sportage. Ano, žádné z těchto aut se nemůže srovnávat s Nivou v cross-country. Zda ale potřebuji do skutečných terénních podmínek, zůstává otázkou.