Když je mi smutno po škodovce, co mám dělat

Serotoninová díra: proč je nám po večírcích smutno a co s tím dělat

Serotoninová díra je stav, kdy po obzvláště silných pozitivních emocích dochází k jakémusi „předávkování štěstím“. Lidské tělo tak při domnělém večírku uvolňuje do krve velké množství hormonu serotoninu, který je zodpovědný za štěstí a euforii, a poté dochází ke stejné jamce z nedostatku hormonu. Díky tomu se lidé cítí osamělí, frustrovaní a prázdní. Obvykle tento stav trvá od 6 hodin do dvou dnů, v závislosti na velikosti otvoru.

Příčiny

Příčinou serotoninového syndromu je kromě prostě přemíry emocí alkohol a osamělost po dlouhé době ve společnosti. Takže po novoročních svátcích, kdy jsme všichni obklopeni lidmi a mnoho dní se neobejde bez sklenky sektu, se serotoninové pecky objevují stále častěji. Alkohol ovlivňuje i vaši fyzickou kondici, a tak se ráno po večírku budete muset vyrovnat nejen s kocovinou, ale také s pocitem devastace. Nespavost, tachykardie a zvýšená úzkost jsou častým doprovodem nedostatku serotoninu. Tento stav je zvláště výrazný u těch lidí, kteří již trpí duševními poruchami, proto by se měli chránit ještě pečlivěji.

Co s tím dělat?

Za prvé, měli byste přijmout skutečnost, že s největší pravděpodobností se vám to stane po svátcích, pokud budete pít alkohol a neustále chodit s přáteli, aniž byste si dali příležitost se zotavit. Právě schopnost dát si ostrůvky klidu a dobít sociální baterii vám pomůže na té nejzákladnější úrovni. Za druhé, náš duševní stav je velmi svázán s naším fyzickým stavem, musíme sledovat náš spánek, vitamíny a fyzickou aktivitu. To vše vám pomůže udržet si emoční zázemí a neupadnout do vážnějších stavů. A nakonec, pokud už vás nebaví pořád večírky, měli byste se řídit radami skupiny Cream Soda a říct si alespoň na chvíli „už žádné večírky“, protože utíkat od serotoninové díry k důvodům, které ji způsobují vždy to zhorší, ale dávejte pozor. Úroveň vlastního štěstí je vaší hlavní zodpovědností.

Zdroj fotografií: Sociální sítě

Co dělat, když jsi smutný?

Smutek je možná jeden z nejnepříjemnějších pocitů, které může člověk zažít. A kupodivu i spisovatel Helen Russell, autor bestsellerůHygge neboli útulné štěstí v dánštině“, ví o ní všechno. V nové knize“Je v pořádku být smutný» Helen mluví o svých chybách při zvládání smutku a sdílí tipy, jak si udržet zdraví v těžkém období.

-18% Být smutný je normální. Jak najít podporu, když se v životě všechno pokazí Helen Russell pevná vazba RUB 713 RUB 869 -18% Přidat do košíku Přidat do košíku

Tip #1: Přijměte svůj smutek

Moderní svět nám vnucuje obraz šťastného člověka. Taková postava vždy prochází životem s úsměvem, rychle se vyrovnává s obtížemi a nezavěsí se na problém. Jeho motto je „Všechno bude v pořádku“ a nestává se často, aby od něj jeho přátelé slyšeli, že se něco pokazilo. Nevěříš mi? Zkuste si vzpomenout, jak dávno jste sami někomu řekli o svých nejhlubších obavách a smutcích.

Podle Helen Russell není problém ani v tom, že bychom o tom nevěděli mluvit, ale v tom, že mnozí z nás nejsou schopni přijmout svůj smutek, který se stává příčinou osobních katastrof. Jako příklad Helen uvádí své rodiče, kteří se rozešli po smrti její mladší sestry:

„Navzdory rozšířenému mýtu, že většina párů se po ztrátě dítěte rozejde, asi 72 % rodičů, kteří byli v době smrti dítěte manželé, zůstává se svým předchozím partnerem. To je nepochybně velmi bolestivé a pod takovým tlakem se trhliny ve vztazích mění v propasti. Ale tento stav věcí nutně neznamená, že my nebo naše vztahy jsou rozbité. Smutek je cena, kterou platíme za lásku, ale pokud na to nejsme připraveni a byli jsme vychováni k tomu, abychom požadovali štěstí, nebo se alespoň pokaždé otupili bolestí, pak se naše schopnost přečkat bouři snižuje. Pokud od sebe a svých vztahů očekáváme příliš mnoho, budeme po prohře zklamáni.“

Pochopte, že je normální být smutný. A věřte, že nejste sami.

Tip č. 2: Omezte sociální sítě

Dnes jsou to oni, kdo nás bombarduje úžasnými zprávami ze života našeho okolí, protože každý se snaží ukazovat jen to nejlepší. V tomto prostoru zbývá jen velmi málo místa pro smutek, i když v životě blogeři skrývají za lesklou fasádou fotografií mnoho bolesti, obav a zklamání. Krásný obraz dává divákům falešnou představu o „normálnosti“ života, a to rozhodně není to, co potřebujete, když se cítíte špatně.

„Mnoho psychologických problémů je spojeno s vysokými očekáváními, včetně nízkého sebevědomí, protože neúspěch a neplnění našich očekávání potvrzuje, že jsme bezcenní. Existuje také spojení s negativními základními přesvědčeními a myšlenkami: „Musím být dokonalý, abych byl milován“ nebo „Svět je nebezpečný a musím mít všechno pod kontrolou,“ a spojení se strachem z intimity, protože tak vysoké očekávání druhých jsou dobrou výmluvou, jak všechny odstrčit, když nemohou splnit vaše standardy. Existuje také strach ze selhání, což vede k sebesabotáži a dokonce ke strachu něco změnit.“

Nepopíráme, že uživatelé sociálních sítí nemohou inspirovat, poskytovat vzory a jednoduše odvádět pozornost od špatných myšlenek, ale vyzýváme vás, abyste se o sebe postarali, pokud je vám smutno.

Tip č. 3: Nepřetěžujte se

Lidé, kteří nedokážou přijmout svůj smutek, se před ním snaží utéct co nejdál. Jedním ze způsobů úniku je práce nebo dobrovolnictví. Při řešení problémů firmy, cizích lidí nebo přátel se opravdu odpoutáte od vlastního smutku, ale nezapomínejte, že nevyřešený problém se vám může kdykoli vrátit, i po letech. Aby se tomu zabránilo, Helen Russell navrhuje nechat smutek dýchat.

„Smutek nezmizí. Ale můžeme se s tím vypořádat lépe, když si na to uděláme čas místo toho, abychom se neustále snažili zaneprázdnit. Jsme více než to, co děláme, a nejsme o nic méně důležití, pokud neustále nepracujeme na dosahování našich cílů.“

Nesnažte se urychlit prožívání smutku prací. To přinese pouze dočasnou úlevu.

Tip #4: Vyhněte se extrémům

Dalším způsobem úniku mohou být gastronomické excesy nebo nadměrná fyzická aktivita. Jídlo a alkohol vám mohou zlepšit náladu, sport vyprovokuje uvolňování dopaminu – hormonu radosti, ale to vše bohužel netrvá dlouho. K utlumení bolesti lidé často „zvyšují dávku“, což vede ke zranění, poruchám příjmu potravy a mnoha dalším problémům.

„Psychologové zjistili, že když se snažíme popírat nebo blokovat jakoukoli část našich emocí, začínáme se od sebe oddělovat. Disociace je obranný mechanismus, který se vyvíjí úplně jako první (přibližně od narození do tří let věku) a je definován jako nedostatek normální integrity a spojení mezi pocity, myšlenkami a zkušenostmi v proudu vědomí a paměti. Pokud nás učí, že být smutný je špatné, dává nám to pocit, že se můžeme od tohoto pocitu oddělit. A mezi disociací a závislostí existuje silné spojení. Pokud dokážeme dosáhnout štěstí a začneme se bát negativních emocí, je pravděpodobnější, že sami sebe znecitlivíme látkami a chováním.“

Tip č. 5: Zlobte se!

Hněv je další tabuizovaná emoce spolu se smutkem, který je v moderní společnosti téměř tabu. Dobře vychovaný, psychicky zdravý člověk by se prý měl na problémy dívat v klidu, rozhodovat se vyváženě a celkově se chovat, jako by se nic nedělo. Ale vlastně proč? Pokud jste smutní a něco vás rozzlobí, neblokujte to. V tuto chvíli musíte být především upřímní a opatrní sami k sobě.

„Schopnost cítit hněv skutečně vypovídá o vaší schopnosti vážit si sebe sama. Všichni musíme být dost odvážní, abychom uznali své právo být naštvaní. Koneckonců potřebujeme hněv, stejně jako smutek, pro konkrétní účely.“

Helen Russell je přesvědčena, že správné prožívání smutku vás může ochránit před skutečnou klinickou depresí. Další tipy na sebezáchovu najdete v její knize “Je v pořádku být smutný„.