Jak připojit subwoofer ve Škodě Fabia

Trvá nám roky, než pochopíme tajemství toho správného zvuku, nebo se vhled objeví náhle, jako inspektor dopravní policie na konci uzavřené vysokorychlostní zatáčky na bolestně známé dálnici? Samotný zdravý rozum k pochopení všech důvodů bohužel nestačí, a tak vám do hlavy nevyhnutelně vstupují myšlenky na možný mystický osud, prst osudu a podobně. Jak jinak si vysvětlit takové množství zcela odlišných a nepodobných lidí, kteří mají nepochybně jedno společné – vášeň pro audio do auta. A všimněte si, že jsem neřekl obecně – lidé, kteří jsou zapálení pro hudbu, milovníci hudby, audiofilové a tak dále. Protože auto audio je podle mého názoru zvláštní fenomén, úzce definovaný a velmi specifický, a pravděpodobně proto poskytuje výjimečnou komunitu lidem, kteří jsou pro něj nadšení. Neexistuje žádný jiný způsob, jak vysvětlit, například, že mnoho nadšenců a specialistů na auto audio nikdy nemělo seriózní domácí stereo systém, jen málokdo slyšel živou jazzovou hudbu, nemluvě o symfonickém orchestru. A pojmy scéna, oddělení a zvukové prostředí jsou spojeny výhradně v kontextu přístrojové desky automobilu. To vše nám však ani v nejmenším nebrání neúnavně se dohadovat o nuancích zvuku určitých děl, procházet nekonečným množstvím nastavování a obměn zvukových systémů v honbě za dokonalostí. Nebo možná hlavní věc je, že neexistuje jasný standard, ideální? Každý má proto své vlastní cesty, ale společná je vášeň a touha po dokonalosti, která bezesporu přináší potěšení z tak zajímavého fenoménu, jakým je car audio!

Můj příběh je standardní i neobvyklý! Kdy jste se začal zajímat o audio do auta? Ano, ve stejný den jsem si mohl koupit své první auto. V té době již můj domácí systém dosáhl stupně dokonalosti srovnatelné s požadavky na kvalitu a zdravý rozum (v peněžním vyjádření). Jelikož jsem za volantem trávil hodně času kvůli práci, chtěl jsem do auta vnést komfortní zvuk. První zklamání rychle přišlo s poznáním, že audio komponenty v autě jsou jen polotovary, na rozdíl od těch domácích. A hlavně jejich cena absolutně nezaručuje kvalitu výsledného zvuku. Tady mi přišel vhod magazín AutoSound, s jehož pomocí jsem rychle pochopil, že specifika zvuku v autě jsou velmi odlišná od toho doma a teorie a praxe instalace jsou mnohem důležitější než prostý výběr i vysoce- kvalitní komponenty. Nejlogičtějším řešením by bylo obrátit se na profesionály, ale, bohužel, daleko od hlavního města a velkých autoaudio center je to problematické. Infekce se však již v těle pevně usadila a následná návštěva několika automobilových audio soutěží a možnost slyšet „bojová“ auta naživo učinily proces nevratným. Systém musí být a musí být konkurenceschopný a schopný vyhrávat.

Zajímavé:

Proč funkce hlasového ovládání nefunguje na Škodě Rapid.

V aktuální verzi systému je zdrojem Pioneer. A byl tam McIntosh.

Po setkání se zkušenými sportovci a profesionály v oblasti car audio a s odpovídajícími finančními prostředky by bylo možné s jejich pomocí připravit soutěžní systém. To by z dlouhodobého hlediska ušetřilo čas i peníze a hlavně by se výsledek téměř zaručeně vyplatil. Mohl bych ale systém považovat za 100% svůj a komu bych ho měl chválit, když uspěje? Navíc pochopení myšlenky, že machrování v autě mi přináší potěšení, probudilo touhu nejen vědět, ale také umět! Logickým, ale troufalým řešením je udělat si vše sám! Docela dobrodružné, vezmeme-li v potaz, že jsem ještě nikdy nedržel v ruce skládačku ani páječku a elektřiny jsem se zkrátka bál! Ale volba byla učiněna a není cesty zpět. Žlutá „Fabia“ byla zakoupena ve správný čas pro mou milovanou dívku a byla ideální pro experimenty.

Přesto trvalo více než rok nastudování instalačních metod a hlavně teorie a praxe autoaudia a to vše o víkendech nebo v noci, protože práce nikdo nezrušil. Nepohrdl jsem ani sebemenší příležitostí naučit se nebo naučit něco nového, takže zvláštní poděkování patří všem nadšencům autoaudia, kteří se nezištně podělili o svůj čas a zkušenosti. V autě byly nezávisle na sobě instalovány tři různé systémy, ale žádný nedokázal zcela uspokojit můj vkus, až jsem časem získal jistotu a pochopení toho, co jsem chtěl slyšet. A pak teprve začínala soutěžní sezóna 2006, nedalo se ustoupit. Koncept systému již vznikl, ale případné nedostatky v instalaci se měly „ošetřit“ v průběhu sezóny.

Takže: samozřejmě 3-pásmový front + sub s půlkanálovým zesílením. Ale tento systém byl předurčen stát se středním. Na prvním stupni jsem si ze všech účastníků třídy IASCA „Rookie“ jako jediný troufl poměřit síly s bezprocesorovým systémem, což mi však nezabránilo postavit se na třetí stupínek pódia. (ze 14 účastníků). Vysoké skóre pro vyvážení zabarvení, šířku a hloubku jeviště však nemohlo kompenzovat ztrátu zaostření obrazu. A přestože se mi podařilo vyhrát další soutěž – etapu EMMA Ukrajina – podařilo se mi vyhrát přesvědčivě, přesto jsem se rozhodl pro další restrukturalizaci systému. Byla škoda se rozloučit s mým oblíbeným McIntosh deckem a zesilovačem, protože po dlouhém hledání mi dali zvuk, který jsem v autě hledal, ale realita konkurence vyžadovala procesor s časovým zpožděním. Bylo rozhodnuto vyzkoušet tehdy nový 88. Pionýr a tím, že byl mezi účastníky soutěže první, to bylo jen zajímavější.

Nový systém získal hotový vzhled v polovině sezóny: vysoké frekvence Dynaudio MD100 nepotřebují doporučení, středobasy MB Quart QSD210 ze špičkové ručně sestavované řady byly převzaty kvůli jejich detailnímu zvuku a vzácné kompaktnosti. Při jmenovité velikosti 4 palce je celkový průměr příruby pouze 95 mm, plus kompaktní systém neodymových magnetů. Pouzdro pro střední pásmo se však ukázalo jako velmi komplikované, nebylo možné odizolovat objem 2,5 litru potřebný pro nízkofrekvenční část pod palubní deskou. Proto, když jsem udělal utěsněné prohlubně v palubní desce, nainstaloval jsem nahoře nástavbu, pouze 3 cm vysokou, uprostřed dělenou. Tělo je sendvičové z PVC a hliníku s vnitřními výztuhami, z vnějšku vyztuženo sklolaminátovým a sklolaminátovým tmelem. Celková výška palubní desky mírně narostla, ale výsledek stál za to, středotónový reproduktor klidně převzal celý hlasový rozsah 250 – 4500 Hz, což se pozitivně projevilo na parametrech pódia a lokalizaci zvukových obrazů.

Středobas stál před nelehkým úkolem. Jednak jsem je původně chtěl umístit do skříně (má vášeň pro domácí akustiku nic jiného nedovolovala), ale zároveň jsem z 6,5palcového kalibru chtěl dostat se subwooferem co nejnižší dělicí frekvenci. Zkoušel jsem všechno – Dynaudio, Morel, Rainbow, ale nenašel jsem alternativu k AD Vipera 6 a pravděpodobně neexistuje. V zárubních velmi složitého tvaru, vyrobených výhradně z překližky, bylo možné získat 12 litrů objemu. Ukázalo se, že je toho docela dost, a přestože se dveře začaly vůbec nedětsky vážit, už se nemluvilo o nějakých přehmatech nebo rezonancích. Po změření frekvenční charakteristiky se ukázalo, že středobasy v kabině hrají plynule a bez přetížení až do 35 Hz. Aby se však omezila nadměrná výchylka kužele na nízkých frekvencích a s tím spojené zvýšení zkreslení, je spodní hranice nastavena na dolní propust druhého řádu 60 Hz.

V mém systému jsem viděl pouze přední subwoofer (už jsem zmínil „domácí úkol“?). Říci, že tělo má složitý tvar, neznamená nic. A opět, ve prospěch tuhosti, bylo rozhodnuto opustit sklolaminát – pouze „dřevo“. Ve výsledku 28 nepravidelně tvarovaných dílů, týden práce a výsledek – 15 litrů vnitřního objemu. Situaci ale komplikoval fakt, že hloubka sedáku byla jen 11 cm. Musel jsem hledat vhodnou hlavu a zde mi přišel vhod subwoofer Lanzar Neo10 s předním neodymovým magnetem. Jeho suché, ale kousavé a rychlé subbasy dobře doplňovaly zvukový obraz. I ten se ale nakonec musel vyměnit. Podle pravidel IASCA se v soutěžích SQ provádějí dodatečná měření systému SPL a RTA a body se přičítají ke zvukovému skóre. Ve stísněném těle Lanzar s krátkým zdvihem (a to, co byste nazvali „tenký“), nechtěl „foukat“ a nemohl. Riskoval jsem výměnu za Polk MOMO 2104, což vyžadovalo pořádnou úpravu pouzdra, ale hra stála za svíčku. Při měření mnozí nevěřili, že 10palcová hlava v uzavřené patnáctistovce tiše vyvine na hudební signál 15 dB. A hlavně se výměna pozitivně projevila na zvuku, na spodním rejstříku přibyla hloubka a solidnost, zmizel roll-off na 130 – 20 Hz, výrazně se zvýšila přetížitelnost systému a rozezněli se milovaní Depeche Mode mnohem výraznější.

Jednodušší bylo rozhodnout o zesilovací části. Kompaktnost, výkon, stabilita při jakékoli zátěži a napájecím napětí a hlavně – detailní a koherentní zvuk bez sebemenších známek přílišné suchosti a analytičnosti. Tento styl italské školy reprezentovaný zesilovači Steg Qmos se mi líbil a alespoň v tomto případě ušetřil zájemce o instalaci od dalšího hledání. Zesilovače, namontované na tuhé základně spolu s ozdobnými distančními kryty, jsou kompaktně řazeny v řadě a nezabírají prakticky žádné místo v již tak malém kufru Fabie. Navíc celou konstrukci spolu se zvýšenou podlahou bylo možné snadno zvednout, aby byl v případě potřeby přístup k rezervnímu kolu. Nemusel jsem se starat ani o kabelové produkty. Lineární Monster Cable řady Reference a plochý akustický Acrolink nedaly důvod k výměně, za což jim patří zvláštní poděkování. V tomto případě jsem mezikomponentní kabely položil pod střechu auta. Místo zasahování je snazší se jim vyhnout – je lepší přijmout tento axiom o víře, což jsem udělal.

Spolu s pracemi na audiosystému prošel vůz lehkým tuningem, který původně pohodářskému hatchbacku dodal osobitost a trochu agresivity. Většinu této práce jsem také dělal sám, protože moje ruce už byly docela dobré v poslušnosti mé mysli. Není to to, na co jsme mířili?

Zdálo se, že vítězství v soutěži je již blízko, ale jeden velmi důležitý detail zbýval – správné nastavení. Už jsem měl dobrou představu o tom, jak by to mělo znít, poslech mistrovských vozů, upravený podle mého vkusu, mi dal jasné porozumění zvuku. Ale otázka, jak toho dosáhnout, mě znovu a znovu přiváděla do slepé uličky. Zde jsou praktické zkušenosti v nastavení, vynásobené počtem strojů, které prošly rukama, profesionálům rozhodně výhodou! Ale ne, udělal jsem to sám, bez ohledu na to, jak velká touha se na někoho obrátit, snadná cesta pro mě už byla zřejmě objednána. Od jeviště k jevišti, kousek po kousku sbírali zkušenosti a prosazovali se, byli krůček od špiček ve třídě (nezapomínejme, že soutěžní vozy postavili nejlepší profesionálové v zemi), zvuk systému nabral svůj vlastní osobnost. Je legrační, že bylo velmi snadné dosáhnout hladké frekvenční odezvy (zvláštní poděkování patří mému příteli a car audio bizonovi „Ivanovichovi“ za možnost používat spektrální analyzátor Euraudio), což potvrdilo konstrukční úroveň systému. Pouze 5 ze 16 pásem grafického ekvalizéru bylo použito pro získání hladké frekvenční odezvy. Ale až na finále EMMA Ukrajina se nám podařilo najít správné nastavení scény a dokonale zaostřit snímky místy. Ve velké a velmi reprezentativní třídě „Novičok bez limitů“ jsem, upřímně řečeno, s vítězstvím moc nepočítal. Jak příjemné a nečekané pro mě bylo stát se mistrem Ukrajiny ve své první soutěžní sezóně! Dobrý náskok ve výsledcích a nakonec uznání a pozitivní zpětná vazba od rozhodčích o systému je důstojnou odměnou na konci nelehké cesty. A i když se Ukrajině nepodařilo ve finále IASCA udělat vítězný double, prohra s důstojnými soupeři byla příjemná i poučná.

Cokoli říkáte, neškodný koníček pro audio do auta mi výrazně změnil život a znovu dokázal, že s vytrvalostí, vytrvalostí a hlavně velkou touhou a zdravým dobrodružstvím můžete dosáhnout hodně! Vzhledem k tomu, že bylo nereálné vzdát se svého koníčku, musel jsem vstoupit do řad profesionálů, naštěstí mi to již zkušenosti umožnily. Nějak nepozorovaně, paralelně s hlavním byznysem, vzniklo auto audio studio „Virazh“ a má nevyčerpaná energie našla své odbytiště v novém konkurenčním projektu. S novými příležitostmi, cíli a záměry. To je však úplně jiný příběh.